Právě jsem dokončila 3. díl minisérie o expozičním trojúhelníku v mém fotografickém podcastu, a tak mě napadlo, že bychom si mohli zkráceně povykládat o focení na manuál i tady - na mém blogu. Pokud by tě téma zajímalo do větších podrobností (a pokud by ses chtěla dozvědět nějaké pikošky a zajímavosti), poslechni si podcast, kde se tomuto tématu věnuju ve 3. samostatných epizodách.
CO JE TO TA EXPOZICE?
Řekněme si nejdřív, co je to expozice: Když fotíš, potřebuješ, aby byla výsledná fotka dostatečně světlá, ne příliš tmavá a ani příliš světlá. Je to jakási rovnováha mezi dostatečným a správným množstvím světla na tvém obrázku. Aby byla fotka prostě "tak akorát" nasvětlená, aby nám stále zůstavaly informace v tmavších částech i v těch světlejších.
CO TO ZNAMENÁ, KDYŽ JE FOTKA PODEXPONOVANÁ NEBO PŘEEXPONOVANÁ?
Když je fotka podexponovaná, znamená to, že je až příliš tmavá. Je to jako když fotíš venku a je moc velká tma, takže nevidíš dost detailů. Na takové fotce mohou být například tváře lidí nebo objekty příliš temné nebo nejasné.
Na druhou stranu, když je fotka přeexponovaná, je přesvětlená. Některé části fotky mohou být dokonce přepálené - to znamená, že senzor nezaznamal žádné informace a fotka v těchto oblastech bude pouze bílá.
Cílem je dosáhnout rovnováhy, aby byl obrázek dostatečně světlý, ale zároveň s dostatkem detailů ve stínech i světlech, aby se s rawem dalo dobře pracovat v postprocesu.
Na podexpozici a přeexpozici si musíme dávat pozor, protože taková místa nám už nezachrání ani Photoshop.
JAK OVLIVŇUJE FOTKU ISO, CLONA A ČAS?
Pokud se chceš naučit, jak fotit na manuál, nevyhneš se studiu expozičního trojúhelníku. Výslednou světlost nebo tmavost fotky (čili tu expozici) ovlivňují tyto tři faktory: Iso, clona a čas. Jejich správným vyvážením docílíš toho, že bude fotka vyfocená správně. Měla bys vědět, co která z nich dělá, protože pokud budeš fotit na manuál, budeš muset sama reagovat na světelné podmínky, které se kolem tebe můžou měnit - zvlášť pokud fotíš venku.
ČAS: rychlost závěrky (Shutter Speed) – doba, po kterou se po zmáčknutí spouště otevře závěrka, což je taková okenice pro tvůj senzor. Rychlosti závěrky se obvykle měří v sekundách nebo ve zlomcích sekundy. Pokud si nastavíš "dlouhý čas", na snímač dopadne více světla, čímž bude logicky fotka světlejší. A naopak. Čím kratší čas zvolíš, tím tmavší fotka bude. Příklady rychlostí závěrky: 1/15 (1/15 sekundy), 1/30, 1/60, 1/125 atd.
Clona – otvor v objektivu (Aperture) který se může otevřít a zavřít, podle toho, jak ji nastavíš. Clonou prochází světlo a v tomhle případě platí to samé, co u času - čím více světla pustíš, tím světlější fotka bude, čím více clonu zavřeš, tím tmavší výsledná fotka bude. Ve fotografii se clona píše s písmenem „f“ na začátku (označuje světelnost). Příklady clonových čísel jsou: f/1,4, f/2,0, f/2,8, f/4,0, f/5,6, f/8,0 atd.
ISO – pokud už jsme na koncích sil, co se týká času a clony, máme tady další možnost, jak fotku zesvětlit. Když nemůžu použít delší čas a pořád je fotka tmavá, začnu zvedat ISO. Zapisuje se v celých číslech. Nižší číslo představuje tmavší obraz, zatímco vyšší čísla znamenají světlejší obraz. Zvýšení ISO však něco stojí. S rostoucím isem se zvyšuje i viditelnost zrnitosti/šumu na snímcích. Příklady ISO: 50, 100, 200, 400, 800, 1600 atd.
Pro lepší pochopení zkoukni tohle minutové video:
JAK TO VYUŽÍVÁM V REALITĚ?
Když už jsem nucena fotit na manuál, což se věru často neděje, fotím z 98 % na prioritu clony a expozici si řídím ovladačem korekce expozice - ale o tom někdy jindy, tak přemýšlím takhle:
Vím, co chci fotit, většinou je to třeba rodina. A protože moje fotky jsou většinou měkké, focené na dlouhý objektiv, musím použít nízké clonové číslo, abych dosáhla tohoto měkkého, snového efektu. Nastavím si třeba clonu 2, což už vidím od okna, že to bude dobrý. Čili nízké clonové číslo, které mi na senzor pustí celkem hodně světla (tento velký objem světla budu muset kompenzovat isem a časem, aby nebyla fotka přesvětlená, nebo nedejbože přepálená.)
Pokud fotím venku a není tma, stačí mi v základu ISO 100 jako výchozí bod- nechci totiž nastavovat rovnou vyšší iso právě proto, že mám nastavené nízké clonové číslo a nechci tak fotku ještě více zesvětlovat.
No a nechávám si poslední veličinu k tomu, abych našla ideální stav, kdy bude fotka tak akorát světlá. Takže teď už točím jen s jedním kolečkem a to je kolečko rychlosti závěrky (čas), který je mi vlastně úplně jedno, jaký ve finále bude, protože nemá vliv na výslednou fotku - ovšem jen do chvíle, než hodnota přesáhne udržitelnou mez - u mého objektivu Sigma 105 1.4 Art to bude na fullframe snímači někde kolem 1/250s (nejdelší čas, který udržím z ruky a nepotřebuji stativ). Když ucítím, že i při nastavení f/2.0 a 1/250s je fotka tmavá, začínám teprve zvedat iso. Pokud máš ale objektiv 50mm, bude ten čas někde kolem 1/100 - jak se to počítá se dozvíš u mě v podcastu :)
Mám tu pro tebe ještě jedno super krátké video, tentokrát v češtině, od skvělého Jana Krejčího:
ZAJÍMAVOST NA ZÁVĚR
ISO funguje vlastně úplně stejně jako starý magneťák. Když ho zapneš hraje dobře. Čím víc zesiluješ hlasitost, tím více zrní a tím více jsou slyšet všechny možné nedokonalosti. ISO není všespásné. Je to jen pomocník do tmavších situací.
Tak dobré světlo vám všem!